"Budoucnost patří těm, kteří věří svým snům.."

Ačkoliv to tak možná nevypadá, můj současný design je optimistický. Že se jeden den nevydaří, že něco třeba i mimo hubnutí člověk podělá, nebo ... ještě z člověka nedělá někoho špatného, natož prohlásit o celém životě, že stojí na nic. To bychom si všichni měli uvědomit. Mějme se rádi.člán


článek o ZP (od 28.10. jsem čistá - bez ZP, ale vím, že to může kdykoliv přijít zas)

Poslušně hlásím, že

20. června 2014 v 21:32 | Sud |  Sudka blije (žvaní)
..by člověk prostě měl využívat příležitostí, dokud neni pozdě. Mám totiž několik příkladů, kdy mi nezbylo nic jiného než litovat, stejně tak jako jsou tu příklady, kdy jsem už poučená využila příležitosti.


Není to tedy článek hubnoucí, článek o jídle, o sportu, o Dojčlandu.. Prostě o mně. A toho si važte - teda :D spíš si myslim, že je to lidem číst na obtíž, ale prostě se chci vyžvanit. Teď mě ale napadlo.. jedná se o konkrétní věci, ale když budu jmenovat atd., mohla bych se prozradit! Tak nevim, jak to sepíšu.

Jsem tvor váhavý. Třeba se rozhodnu něco udělat a na poslední chvíli couvnu. A ani nedokážu moc dobře vysvětlit, proč tak činím. Jo, možná mám něco společného se sociální fóbií.

Loni začátkem roku byla v městě, kde studuji, jedna kapela. Kapela, která 2 roky předtím přerušila činnost. Chtěla jsem jít na koncert. A pak jsem prostě nešla.. protože "budu mít možnost jindy". Pak přišel jeden červnový den roku 2013, byl hrozný hyc a já se učila na zkoušku, a zpráva o smrti zpěváka té skupiny. Takže žádné jindy nebylo. Asi jsem to i obrečela. O dva dny jsem odešla ze zkoušky s 1, měla jsem štěstí jak prase, a tak nějak jsem se rozhodla, že bych se měla fakt odměnit. V souvislosti s událostí 2 dny zpět jsem došla k tomu, že se na ten Erasmus prostě přihlásit musim - toužíš po tom od prváku, ale máš strach - když toho ale nevyužiješ teď, ta možnost už pak nebude!

Teď tu jsem. A během toho, co tu jsem, se dost rapidně (v porovnání s minulostí) držím toho, že bych měla využít příležitost.

O jednom volnu jsem si dojela do Prahy na výstavu - tahle výstava se do Čech jen tak nevrátí. Během jiného volna jsem byla na festivale - protože, a to souvisí s tím, že legendy pomalu umírají, žádné jindy už být nemusí.

Tady v Dojčlandu je veganstvo a já se snažím (v rámci svých možností) aklimatizovat. Snažím se tu něco si najít - peníze. Pamatujete no asi ne a ani ho nehledejte na jeden muj článek, kde píšu, že bych se chtěla tenhle rok už konečně veřejně vylesbit (ježiš, to je novotvar patvar! ale nechám to tak, líbí se mi)? Tak můžu říct, že "jsem na cestě k tomu" je slabý výraz. Nicméně totálně venku, tedy před rodiči, to neni. No prostě se snažim timhle způsobem aklimatizovat i v tomhle. A vono všechno souvisí se všim, že.

No! A já měla (-->mám-->pojedu) zálusk na jeden festiválek i tady v Německu. Strach. Jo, strach. Jenomže několik podnětů v jeden den, kde se dočítám-dozvídám o tom, jak lidé více litují toho, co neudělali, než toho, co udělali. Takže mám lístek a budu tam. S kym? Tak v první řadě se sebou. Bojuju - proti sobě a se sebou, nicméně dělám věci, kterých nelituju. Vesměs. Bojuju proti svému strachu, učím se být ještě samostatnější než jsem, cestování o samotě beru jako výzvu a příležitost si zašprechtit.


Mám potřebu zmínit jednu, dost podstatnou, věc. Vidíte tu osobu nalevo? Angelu? Taky už tu o ní byl článek. Je to pro mě velice důležitá osoba, kterou jsem viděla před 3 roky. A kterou už neuvidim. Přitom na tom festivale, kam jedu, Arch Enemy budou. Se na to vyprdla. Ten týden, který jsem odjížděla sem. Den před odjezdem měl premiéru nový klip. Náhrada. Nejlepší, kterou ona sama (!) mohla vybrat. Alissa - měla jsem je spojené dávno před. Hlas. Veganství. A ony jsou prosím kamarádky. Já bych na tohle téma mohla napsat asi dost emotivní článek. Protože, ač jsou pro mě Arch Enemy pořád super kapela, kapela, jejíž nové album žeru, kapela, díky které se o Alisse dozvídám víc a začala jsem si jí vážit (neznám moc lidí, kteří by byli tak pevně ve svých zásadách a nepřijali ani přes zlomené žebro lék proti bolesti!).. prostě mě vždycky bude mrzet, že jsem Angele neměla tu možnost PODĚKOVAT. Jo a tenhle klip vyšel v den, kdy jsem četla citát o litování, v den, kdy jsem si koupila lístek na ten fest. Dívný? Já nevim, tohle je prostě muj život - všechno nějak se vším souvisí.



Tenhle článek je asi nudný. Nebo spíš nicneříkající, protože nechci řešit detaily; kvůli snaze zůstat v anonymitě. Zmatený. Protože do mé hlavinky vidim jen já, a ono kdoví jestli. Jenže pro mě ten článek docela dost znamená.
Chci tim říct jednu věc - všechno zlý (neviděla jsem toho již zesnulého zpěváka) je k něčemu dobrý (nakoplo mě to tam, kde teď jsem).

Sud
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andy (Slečna A.) Andy (Slečna A.) | Web | 21. června 2014 v 12:09 | Reagovat

Gratuluju k tomuto uvědomění! Hrozně dlouho jsem řešila to stejné. A jsou věci, kterých ve svém životě lituju neskutečně, i takové, které mě pomalu každým dnem dohání k sebenenávisti. Ale nelituju jich více, než těch věcí, které jsem chtěla nebo měla udělat a nikdy neudělala. A pak? Pak už nikdy nebyla příležitost, nebo už to prostě odešlo.

Takže žij tak, abys nelitovala toho, že jsi něco neudělala a mohla jsi říct, že pro to, co jsi chtěla jsi udělala vše, co jsi mohla!

2 Avy Avy | Web | 21. června 2014 v 15:18 | Reagovat

Tvůj článek mě velmi inspiroval :) Je vážně hustý to s tou smrtí zpěváka! Pi tvém článku jsem se musela zamyslet sama nad sebou, kolikrát jsem něco odložila i z pouhé lenosti  myslím, že je na čase to změnit. Děkuji za inspiraci! :)

3 Ella Ella | Web | 21. června 2014 v 17:39 | Reagovat

to je hodně dobrý článek!...je dobré se nad tím občas zamyslet...hlavně bychom měli žít naplno))..krása!

4 Niki Niki | Web | 27. června 2014 v 15:52 | Reagovat

Niič nie je nudné anjelik :).. určite rob všetko tak, aby si ty bola šťastná.. nečítala som to tu dlhšie, ale už len z tohto článku mi vyplynulo, že sa bojíš s niečím priznať kvôli druhým- vyser sa na druhých, je to Tvoj život, TVOJ a TY v ňom máš byť šťastná a spokojná a to, že niečo cítiš, tým nikomu neublížiš a ak to zoberie inak, je to jeho problém :)

:-* drž sa kočka, som tu key čokoľvek

5 ғlower мιnd ✿ ғlower мιnd ✿ | Web | 27. června 2014 v 17:41 | Reagovat

Děláš si srandu? Právě, že naopak, přečetla jsem tenhle článek jedním dechem. Německo ti pořád strašně moc závidím. Občas je to boj, je mi to jasný, ale život je už takovej. Před rokem možná déle jsem také přišla na to, že bych měla využívat všech příležitostí, které se mi naskytnou. Protože jak píšeš, já nejvíc lituju věcí, které jsem neudělala nebo neřekla.    Pokračuj v tom, chce to pevný nervy, nemít strach a hlavně být sama se sebou vyrovnaná, s tím taky bojuju. Ale když se to pak člověk naučí, tak je hrdinou, především sám pro sebe a to je výhra.
P.S. To slovíčko vylesbit se mi líbí. Myslím, že ho někdy (brzo) taky nejspíš použiju. :p
xx

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Archiv: 2012 --- 2013